Sruby jsou krásné, ekologické a dlouhověké stavby s dlouhou tradicí po celém světě. Jejich krása spočívá v jejich přirozeném vzhledu a jedinečnosti. Tak jako nenajdete dva stejné kmeny, nenajdete ani dva stejné sruby. Jejich ekologičnost spočívá v nenáročnosti na výrobu stavebního materiálu jež vyrábí sama příroda a navíc při tomto procesu vzniká kyslík. Který jiný stavební materiál tohle dokáže? Dalším faktorem je schopnost filtrovat negativní vlivy civilizace, jakými jsou různé emise. Mají též vysokou protihlukovou schopnost. Tyto dva a další faktory velice pozitivně přispívají k celkové pohodě uživatelů srubového domu.
Dřevo je složeno z mikroskopických trubiček, které jsou po vyschnutí dřeva vyplněny vzduchem a je známo, že vzduch má výborné izolační vlastnosti. Díky tomu dokáže dřevěná stěna většinu vzduchu ohřátého topným zařízením odrážet zpět do interiéru, neboť v daleko menším měřítku akumuluje teplo než pálená cihla. Což se pozitivně projeví v okamžiku, kdy se v domě zatápí, protože větší část ohřátého vzduchu zůstává v interiéru a neakumuluje se do stěn. O dobrých tepelně izolačních vlastnostech svědčí i fakt, že dřevěná stěna silná 20 cm se vyrovná 90 cm zdiva.
Každá stavba potřebuje na mnoha místech izolační prvky a u srubových staveb tomu není jinak. Obzvláště se jedná o izolaci mezi jednotlivými kládami. Vše začíná výběrem vhodného materiálu, který si zachová svoje mechanické vlastnosti a přilnavost k povrchům, mezi které je vložen. Používá se paměťová páska po obou vnějších stranách drážky. Mezi tím je uložena minerální vlna, v případně vyššího rozpočtu je možno zvolit i jiné materiály jako je ovčí vlna apod. Instalací parozábrany v jakémkoliv místě, které je v téměř přímém kontaktu s vnějším okolím je nutností.
Srubová stavba má nesmírnou výhodu, že se velice rychle vytopí a pro udržení tepelné pohody je vhodné vystavět tzv. akumulační zeď například z keramických tvárnic nebo klasických cihel. Za vhodný vytápěcí systém je možné považovat podlahové topení, neboť sama dlažba má akumulační schopnosti. V současné době je však díky novým technologiím na trhu s vytápěcí technikou možno uvažovat i o topném systému s radiátory aniž bychom se museli bát, že se srub zhyzdí klasickým bílým radiátorem umístěným na stěně. Slovo je totiž o měděných radiátorech, které se vyrábí právě s důrazem na využití přírodního vzhledu mědi, která je právě designově vhodným materiálem ke dřevu. Nejpoužívanějšími povrchovými úpravami měděných radiátorů jsou povrchová úprava „leštěná měď a povrchová úprava „patina" (viz přiložené obrázky). Ideální je použití dvou topných systémů v domě. A tím druhým oproti klasickému uvedenému je krbová vložka s výměníky. Nejde jen o estetický dojem, který je nepochybně vysoký a dá se říct že krb je bratr srubu. Ale jde hlavně o uvedenou rychlost vytopení prostoru a celkovou tepelnou pohodu v domě.
Instalace topného systému, ale i ostatních instalací ve srubových stavbách má samozřejmě oproti klasickým zděným stavbám svá specifika. Je všeobecně známo, že srubová stavba pracuje a sesedá ještě několik let po svém dokončení a zabydlení. Obzvláště v prvních pěti letech dochází k sesedání stěn, což je přirozený jev a nelze mu nějak zabránit. Z tohoto důvodu se na stoupačkách rozvodů topení dělají dilatační smyčky, které jsou ukryty v dutině stropní konstrukce. Dalším specifikem je zavěšení otopných těles. První variantou je zavěšení těles na stojanové konzole připevněné k podlaze, druhou variantou je zavěšení radiátoru na stěnu speciálními kluznými konzolami, které je možno přizpůsobovat sesedání stěny jejich povolením a následným utažením zpočátku cca dvakrát za rok, později již jednou ročně, podle situace. Specifické řešení si vyžaduje i oplechování komínu, neboť je třeba opět mít na mysli, že stavba se pohybuje směrem dolů, kdežto komín nijak nepracuje. z tohoto důvodu se dělá dvojí oplechování, které se překrývá, aby mohlo přes sebe klouzat. Jedno oplechování je připevněno ke střeše s tím, že kolem komínu je mezera, tak aby se mohl komín volně pohybovat a druhé oplechování je připevněno ke komínu s přesahem přes oplechování připevněné ke střeše.
Závěr
Závěrem lze tedy stavebníkům, kteří se rozhodli pro stavbu srubového domu doporučit, aby se nesnažili na jednotlivých profesích za každou cenu ušetřit a nechali si doporučit od firem realizujících jejich srub zkušené firmy, které mají s instalacemi ve srubech praxi, případně zvážili zadání stavby na klíč, neboť platí, že neznalost technologie výstavby, nedodržení předepsaných postupů a chybná instalace tzv. profesí má velice často za následek značné škody nejen na samotných instalacích, ale velice často i na celé srubové stavbě. Odstranění těchto závad,nebo jejich oprava bývá velice nákladná a mnohdy se neobejde bez značných zásahů do již realizované a dokončené stavby. Některé špatně provedené instalace působí často nevratné a neopravitelné škody na srubové stavbě jako takové. Z tohoto důvodu je nutné klást důraz už na samotnou projekci těchto profesí. Peníze vynaložené na projekty instalací, které s těmito úskalími srubových staveb počítají se v průběhu výstavby jistě vrátí.
Text a foto: Tomáš Novák
