Trendy v provozu bioplynových stanic

Podpora výkupních cen elektřiny z bioplynových stanic (BPS) je v České republice zatím pro rok 2014 zastavena. Důvodem je hlavně nezvládnutí předchozího rozvoje fotovoltaických instalací a tím i prudký nárůst podpory obnovitelných zdrojů. Nebýt toho, pokračovala by výstavba BPS i nadále, neboť potenciál surovin rostlinného i živočišného původu je zde stále dostatečný. Zatím se předpokládá obnovení podpory pro bioplynové stanice navázané na živočišnou výrobu a s minimálním podílem kukuřičné siláže. Celková výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů dosáhla ke konci roku 10 129 GWh, podíl na celkové výrobě elektřiny je 11,6 %, podíl bioplynu na výrobě je 2,6 % (zdroj CZBA).

 

 

Podívejme se tedy na již zrealizované projekty zejména zemědělských BPS, které se liší nejen samotnou technologií, ale také schopností zpracovávat různé druhy vstupních surovin. A právě u tohoto tématu bychom se chtěli pozastavit. Zamysleme se krátce nad tím, k čemu byly bioplynové stanice původně určeny a co od současných projektů můžeme očekávat.

Pro někoho byla výstavba a provozování bioplynové stanice zajímavý podnikatelský záměr s vidinou jisté výkupní ceny, důležitý byl co nejvyšší výkon kogeneračních jednotek a předpokládalo se zpracovávání co nejvýtěžnějších vstupních surovin. Výsledkem tedy byla výstavba zařízení s výkonem až 2 MW elektrického výkonu a velmi složitou logistikou zajištění kukuřičné siláže a následného rozvozu digestátu. Hlavním požadavkem byly co nejnižší investiční náklady a co nejkratší návratnost celé investice. Investorem někdy nebyl ani prvovýrobce, ale investiční firma, která navázala spolupráci se zemědělským podnikem hlavně z důvodu zajištění vstupních surovin.

Na druhé straně si můžeme představit projekt, který je zaměřený na využití i nadbytečné zemědělské produkce a zbytků ze živočišné výroby, tedy kejdy a chlévské mrvy. Jedná se o výkon 500 kW až 1 MW, doprava tak nadměrně nezatěžuje okolí. Investor, zemědělská společnost, si zvolí dodavatele technologie, který mu zaručí využití levných vstupních surovin. Dle místních podmínek se bude jednat převážně o kejdu, čerstvou chlévskou mrvu, travní senáž a např. zbytky krmiv a nekvalitních zemědělských produktů. Dražší vstupní suroviny, tedy např. kukuřičná siláž, tvoří menšinový podíl.

Tato druhá varianta je jistě logičtější a připomíná původní poslání zemědělských bioplynových stanic. Výsledkem je stav, kdy zemědělská společnost neutlumuje dosavadní činnost a provoz bioplynové stanice její ekonomiku silně stabilizuje. Nedochází tedy k omezování živočišné výroby a masivnímu pěstování kukuřice na většině výměry orné půdy. Univerzální technologie bioplynové stanice, která dokáže jednoduše zpracovávat tyto levné suroviny, je pro investora z hlediska provozních nákladů mnohem zajímavější. Důležitý je samozřejmě také vliv na okolí, údržbu travních porostů, omezení plodin způsobujících erozi a zastavení klesajícího trendu chovu skotu a prasat.

Pokud se tedy obnoví podmínky podpory a bude pokračovat výstavba BPS, bude se s určitostí jednat o tuto druhou variantu. To přispěje nejen ke snížení provozních nákladů a zrychlí návratnost projektů, ale také ukáže veřejnosti smysluplnost navázání zemědělské činnosti, a zejména chovu skotu a prasat, na následné zpracování exkrementů v bioplynové stanici. Výhodu pak budou mít tzv. univerzální technologie, které bez problémů zpracují velké podíly travních senáží i slamnatou chlévskou mrvu. Naopak jednoduchou, ale drahou kukuřičnou siláž maximálně omezí nebo dokonce nebudou dávkovat vůbec. Další výhodou je také to, pokud zpracování senáže a slamnatého hnoje není navíc podmíněno tím, že by bylo nutno tyto materiály drtit na krátké částice nebo předem promíchávat s kejdou nebo jinými tekutinami. Takto připravené suroviny jsou jistě pro každý biologický proces přínosem, ale neúměrně zvyšují investiční a hlavně provozní náročnost zařízení. Předností je vždy jednoduchost a schopnost zpracovat veškeré suroviny bez předchozí úpravy. Ideální je dopravovat suroviny z dávkovacího zařízení přímo do fermentoru, kde jsou pomocí výkonných míchadel zapracovány a zhomogenizovány. To snižuje provozní spotřebu a hlavně možnosti případných poruch.

Poruchovost BPS souvisí jak s kvalitou jednotlivých zařízení, tak i se složitostí celé stanice. Vždy je výhodnější přímé dávkování bez mnoha dopravních šneků, čerpadel a drcení. Stejně tak jsou předností robustní pádlová míchadla nebo systém přepadů mezi jednotlivými nádržemi bez nutnosti čerpání. A protože nic není zcela stoprocentní, v případě závady je důležité kvalitní servisní zázemí dodavatele, rychlá dostupnost náhradních dílů i efektivní systém hlášení poruch a plánování oprav.

Již dnes jsou tyto rozdíly při provozu BPS patrné. Při rostoucích cenách kukuřičné siláže mají výhodu právě univerzální technologie. Zákazníci také oceňují, pokud jim dodavatel zajišťuje kvalitní servisní podporu. Případné odstávky a čekání na opravu nebo dodání náhradních dílů jsou při je denních tržbách až 100 000 Kč výraznou ztrátou.Toto může být ještě významnější, pokud pauza ve výstavbě dalších bioplynových stanic bude delší a tím již působení na našem trhu a servisní podpora nebudou pro některé firmy zajímavé.

Ing. Josef Slavík
Johann Hochreiter s. r. o.

Späť

 

Pridať komentár

* :
* :
* :
4 + 8 =
Odoslanie formulára

Priemyselné utierky

MEWA - priemyselne_utierky