Komplementarita diagnostických metod a jejich vzájemná interakce při diagnostice výkonových transformátorů

Jedním z nejdůležitějších prvků nadřazené elektrizační soustavy a rozvodných elektrických sítí je výkonový transformátor. Jeho funkcí je transformovat napětí na požadovanou hodnotu potřebnou k přenosu elektrického výkonu. Je tedy důležitým článkem spojení mezi výrobou a spotřebou elektrické energie.

Poruchou transformátoru může dojít k výpadku elektrické energie určité oblasti zahrnující osídlené aglomerace a průmyslové zóny. Přerušení dodávky elektrické energie způsobuje nemalé finanční ztráty nejen distribučním společnostem, ale také velkoodběratelům zastavením výrobního procesu. Proto je nutné předcházet takovýmto situacím pravidelnou kontrolou a údržbou transformátoru.
Celý materiál je orientován na běžné transformátory vn, vvn a zvn (plus aplikovatelnost na speciální prvky jako jsou „phase shiftery", tlumivky, přístrojové transformátory atd) s izolačním systémem typu papír olej, i když některé z diagnostických metod mají výrazný přesah i do dalších systémů izolace. Nejsou tedy zahrnuty například transformátory s pevnou izolací, tzv. suché transformátory.
Materiál je věnován běžným, ale i progresivním metodám používaným pro off-line diagnostiku (úmyslně jsou vynechány metody chemického charakteru a on-line diagnostika, včetně monitorovacích systémů). Jednotlivé metody jsou popsány, je zvýrazněna jejich detekční a vypovídací schopnost. Druhý čas je věnován interakcemi mezi jednotlivými metodami, stejně tak ovlivnění jejich výsledku jak vlivy okolí, tak vlivy ostatních použitých metod.
Závěr shrnuje doporučení pro diagnostiku prováděnou nejen v terénu, ale i v oblasti dílenských oprav a zásahů do systému transformátoru.

Přehled používaných diagnostických metod
V praxi je využíváno široké spektrum diagnostických metod. Jejich šíře se postupem času vyvíjela. V přehledu jsou zahrnuty i metody, které jsou v našich zemích využívány ne zas tak často, přesto dle názoru autorů do přehledu patří. Jednotlivé metody jsou označeny zkratkou, v následující pasážích budou popsány podrobněji.. Aplikovatelnost metod na jednotlivé části transformátoru je možno nalézt v v následujícím přehledu, pro jednoduchost byla zvolena právě forma tabulky.
Zobrazeny jsou nejpoužívanější metody a rozhodně se nejedná o komplexní výčet, takovýto komplexní přehled by výrazně přesáhl uvažovaný rozsah materiálu.

TYP TESTU

METODA

Komponent

Test

Delta

FDS

MIT

SFRA

MLR

TTR

MTO

LTC

MoM

OTS

Vinutí

Odpor

Poměr/polarita

Excitační proud

Impedance nakrátko

Frekvenční analýza

Izolační odpor

Kapacita

tan delta/power faktor

Dielektrická frekv.odezva

Průchodky

Kapacita

tan delta/power faktor

Dielektrická frekv.odezva

Izolační

olej

Obsah H2O

Dielektrická pevnost

tan delta/power faktor

DGA

Papírová

izolace

Obsah vlhkosti

Přepínač

odboček

OLTC

Odpor

Převod

Kontinuita

Dynamický odpor (DRM)

NLTC

Odpor

Převod

Jádro,

nádoba

Izolační odpor

Frekvenční analýza

Test uzemnění

Tabulka 1 – přehled diagnostických metod

Jednotlivé diagnostické metody jsou popsány ve vícero standardech a brožurách. Jako nejvýznamnější zdro-je je možno považovat následující prameny:

CIGRE
• CIGRE Brochure 342 (SFRA)
• CIGRE Brochure 414 (Dielectric Response)
• CIGRE Brochure 445 (Guide for Transformer Maintenance)

IEC, TC 14
• IEC 60076-1, Power Transformers
• IEC 60076-2, Temperature rise
• IEC 60076-3, Insulation levels, dielectric tests and external clearances in air
• IEC 60076-18, SFRA

ANSI, IEEE Transformer Committee
• IEEE C57.152-2013 (62-1995)
• IEEE C57.12.00-2006 (always under revision)
• IEEE C57.12.90-2006 (always under revision)
• IEEE PC57.149 (Guide SFRA)

Často kladenou otázkou je, proč veškeré postupy nejsou koncentrovány v jednom materiálu. Důvodem je zřejmě šíře možných pohledů na problematiku výkonových transformátorů společně s nástupem nových metod. Současně s tím je možno brát v potaz i spektrum závad, které se v praxi vyskytují:

Z tohoto grafu vyplývá, že spektrum možných závad je poměrně široké (zdroj dat Cigré, IEEE, Hartford S&B, Univ of Queensland, ZTZService, Canadian El Assosiation, Doble). Proto je pro správnou identifikaci zapotřebí i široké spektrum metod, neboť jedna metoda není schopna pokrýt tak široké spektrum problémů. Z tabulky 1 vyplývá i vypovídací schopnost jednotlivých metod, které jsou v mnoha ohledech komplementární.

MĚŘENÍ KAPACITY A TG Δ
Princip měření je generování vysokého napětí, obvykle do 10 kV, a měření proudu, vše v komplexní rovině. Následně jsou vypočítávány hodnoty tg δ a C, které by teoreticky neměly být napěťově závislé. Způsoby zapojení jsou standardizovány a bývají označovány jako GST a UST. Obvykle se měří na 2 odlišných frek-vencích blízkých síťovému kmitočtu a následně je vypočítávána průměrná hodnota
Vysokonapěťové metody se používají zcela standardně nejen v oblasti transformátorů / průchodek, ale i v jiné typy izolačních systémů. Sledována je obvykle napěťová závislost měřených parametrů společně s absolutními hodnotami. Za určitých okolností testovaný izolační systém nemá vztažnou teplotu a je zapo-třebí naměřené hodnoty na tuto teplotu korigovat. Současná praxe ukazuje, že teplotní korekce založená na konstantách definovaných standardy je naprosto nevhodná a zanáší do výsledku velmi výraznou nejistotu. Více v kapitole věnované vzájemné interakci měřících metod a podmínek v průběhu testu.

FDS - DIELEKTRICKÁ SPEKTROSKOPIE VE FREKVENČNÍ DOMÉNĚ
Jednou z nových diagnostických metod pro diagnostiku různých izolačních systémů je metoda dielektrické spektroskopie, v tomto případě na základě frekvenční závislosti. Jejím principem je sledování odezvy (polari-zace) částic na základě změny frekvence v širokém pásmu. Uplatnění najde tato metoda v diagnostice elek-trických strojů, zařízení a prvků. V tomto článku budou popsány aplikace zejména v oblasti výkonových transformátorů. Tato metoda je použitelná i v dalších aplikacích, jako je vinutí elektrických strojů (generátory, motory), přístrojových transformátorů s olejovou náplní a dalších.
Přístroje používané na diagnostiku metodou FDS (v ČR poměrně rozšířený IDAX 206, IDAX 300 či IDA 200) je založena na generátoru sinusového napětí 140Vef ve frekvenčním rozsahu 10 kHz až 0,0001 Hz. Jedná se o kompaktní přístroj o hmotnosti cca 6 kg, jehož výkon plně postačuje pro diagnostiku výkonových transformátorů a papírem izolovaných kabelů (pro aplikace na kabelech s izolací ze zesítěného polyetylénu lze připojit externí vysokonapěťovou jednotku). Princip funkce je měření generovaného napětí a proudu vy-cházejícího z měřeného vzorku a jejich následné vyjádření v požadované podobě (Z, cos φ, tan δ, c, ε´, ε´´, Δε a v dalších možných podobách - v určitých případech sledování pouze hodnoty tan δ nedá celkový obraz o měřeném vzorku, jak bude vysvětleno dále). Přístroj používá i třetí ochranou elektrodu, která se obvykle připojuje k tanku transformátoru nebo k izolaci kabelu. Díky frekvenční selektivitě ampérmetru a filtraci signá-lu může přístroj bez problémů pracovat i v místech se silnou elektromagnetickou indukcí Přesnost metody byla porovnávána s tradičními vn přístroji 10 kV a 20 kV bez jakýchkoliv odchylek. Významnou předností je široké frekvenční pásmo jež dovoluje poměrně rozsáhlou diagnostiku různých částí měřeného vzorku.
Na výkonových transformátorech lze měřit všechny izolační stavy (např. mezi jednotlivými vinutími, mezi vinutími a zemí, diagnostikovat průchodky atd.). Diagnostikou lze určit tan δ při 50 Hz včetně správné teplotní kompenzace a dále například vlhkost papírové izolace a vodivost oleje bez ohledu na teplotu transformátoru. Principem je měření ve frekvenčním rozsahu 1 kHz až 0,0001 Hz, přičemž každý z prvků (teplota, vodivost oleje, vlhkost papírové izolace, konstrukční uspořádání), který ovlivňuje naměřené hodnoty se projevuje jiným způsobem při různých frekvencích (viz obrázek 1). To nám umožňuje jednotlivé vlivy odseparovat a případně přepočítat na vztažné podmínky, např. 200 C.
Z obrázku 2 si vezmeme za příklad graf odpovídající izolaci hlavního vinutí. Vlhkost papírové izolace se pro-jevuje zejména v zakřivení charakteristiky v jejích koncových částech a její strmosti ve střední části, vodivost oleje na posunu křivky pod úhlem 450 (změna vlhkosti se projeví pouze posunem v tomto směru) a kon-strukce transformátoru na výšku křivky. Teplota má vliv na celkový posun křivky v horizontální rovině, což umožňuje, při znalosti teploty při měření, přepočíst naměřenou tan δ na nominální teplotu bez rizika špatné-ho směru korekce (viz obrázek 2 - vlivy na korekci tan δ).

TMVSS
Obrázek 1 - vlivy na korekci tan δ

Z obrázku 1 je patrné, že bez znalosti směrnice (tj. pouze měření v jednom bodě) křivky v nejbližším okolí není dostatečně dobře možné korigovat tan δ při 50 Hz na zvolenou teplotu, neboť směrnice může mít, v závislost na kombinaci vodivosti, vlhkosti a teploty, jak kladnou tak zápornou hodnotu. Široké frekvenční pásmo též umožňuje modelování průběhu křivky až za hranice měření.
Co se týče dalšího porovnání s „klasickými" diagnostickými metodami, předností je interpretace založená na konstrukci transformátoru, krátká doba potřebná na měření, opakovatelnost testu, menší citlivost na elektromagnetickou indukci oproti DC a snadná pochopitelnost a modelovatelnost výsledků měření. Je však zapotřebí v tomto případě zmínit možnost napěťové nelinearity, která tímto způsobem není možno zjistit. Vzhledem ke kapacitě měřených vzorků není reálné zkonstruovat přenosný přístroj, který by ve frekvenčním rozsahu od 1 kHz umožňoval generovat napětí v řádech kV.

TMVSS

Obrázek 2 - kvantifikace vlhkosti

Pokud bychom chtěli zobrazit průběhy s různou vlhkostí a současně i vodivostí oleje, za příklad nám může posloužit graf označený jako obrázek 3. V tomto případě je vidět nejenom kvantifikace hodnot na úrovni 50 Hz, ale i přímý výpočet obsahu vlhkosti v papírové izolaci, v tomto případě izolace vinutí. V tomto případě je kvantifikována vlhkost na základě shody mezi naměřenou odezvou (křivkou) a teoretickým modelem, který je možno kvantifikovat parametry jako je vlhkost a vodivost (izolační odpor oleje). Stejně tak je možno naměře-né křivky přesně a spolehlivě korigovat na vztažné / nominální teploty.
Jako nová aplikace se jeví i možnost detekce přítomnosti korozivní síry a korozivního stříbra, a to v rámci standardních testů. Přítomnost těchto sloučenin se velmi charakteristicky projevuje na frekvenční odezvě a umožňuje tím poměrně spolehlivou selekci strojů zasažených tímto fenoménem poslední doby.

MIT - MĚŘENÍ IZOLAČNÍCH ODPORŮ
Stejnosměrné měření vysokým napětím, obvykle do 5 nebo 10 kV, Vyhodnocován je svodový proud a ná-sledně vypočítáván izolační odpor, obvykle v rozsahu MΩ - TΩ. Poměrně jednoduchá metoda, ať co se týká pracovních postupů, tak vhodného přístrojového vybavení. Lze však více než doporučit zařízení se zkrato-vým proudem větším než 5 mA a odolností vůči rušení alespoň v úrovni 5-8 mA.

SFRA - ANALÝZA FREKVENČNÍ ODEZVY
Vysoko frekvenční analýza je nová metoda na poli diagnostiky transformátorů a nabízí možnosti vyhledání změn a poruch v transformátoru po mechanické stránce a to i bez toho, aby transformátor bylo nutné odvézt z pozice do prostor servisní organizace a transformátor rozebrat. Metoda vychází z principu měření útlumu generovaného signálu a vzájemného posunu vůči referenci. Vzhledem k tomu, že transformátor lze přirovnat k velkému a složitému RLC článku, můžeme říct, že v náhradním schéma lze transformátor nahradit již jmenovaným RLC obvodem. Měří se tedy útlum a fázový posun signálu v zadaném frekvenčním pásmu a to v mezních hodnotách 1Hz až 10 MHz. Z matematického hlediska by se dalo měření popsat jako podíl signálu na vstupu a výstupu, přičemž signál ( U a I ) lze vyjádřit jako impedanci, pak tedy impedance kterou měřím je Z = |Z|*ejj. Pokud tuto křivku vyneseme do grafu, kde na jedné ose bude naměřený útlum a na ose druhé bude zadané frekvenční pásmo, můžeme říct, že jsme naměřili frekvenční charakteristiku transformátoru. Tato charakteristika má tvar vždy jiný a dá se říct, že ani dva identické transformátory stojící vedle sebe nemají stejnou frekvenční charakteristiku, avšak je velmi podobná. Tvar naměřené charakteristiky ovlivňuje především fyzické vnitřní uspořádání transformátoru, druh transformátoru (autotransformátor, transformátor dvou vinuťový, transformátor s terciárním vinutím atd.), napěťová hladina jednotlivých vývodů, druh zapojení jednotlivých vývodů ( hvězda - trojúhelník a případně jejich fázový posun), atd.
Metoda má vysokou vypovídající schopnost, avšak je nutno brát v potaz ovlivnění dalšími měřícími postupy, stejně tak ovlivnění výsledku vlastními kvalitativními parametry měřicího přístroje

MLR - MĚŘENÍ SVODOVÉ REAKTANCE
Měření zrát výkonových transformátorů je disciplína, kterou je možné provádět vhodným regulovatelným zdrojem a přesným měřením proudu napětí a jejich posunu vlivem kapacity a indukce. I přesto, že se popis metody zdá být jednoduchý, tak provádět komplexní měření pomocí standardních přístrojů není vhodný. Proto existuje speciálně navržený přístroj, který kromě toho, že je vhodným zdrojem, tak je vybaven přesným měřicím obvodem a softwarovou nadstavbou. Tato funkčnost nám umožňuje v jednom okamžiku generovat, měřit a kalkulovat správné výsledky. Pro třífázové stroje je možné měřit metodou reference, což umožňuje měřit třífázové stroje po jednotlivých fázích. A tím výrazně zjednodušit a zmenšit zařízení. Měřené a kalkulované parametry jsou proud, napětí, ztráty, tan delta, impedance, induktance, odpor, reaktance a jejich procentní vyjádření.

TTR - MĚŘENÍ PŘEVODU A POLARITY
Měření převodu transformátoru je metoda pro ověření štítkových hodnot a případnou detekci chyby ve vinutí a magnetickém obvodu. Měření převodu transformátoru můžeme reprezentovat jako TTR (transformer turn ratio) a TVR (transformer voltage ratio). Vztah mezi TVR a TTR je TTR = k*TVR, přičemž k je konstanta odpovídající typu vinutí. Převody a rozdíly mezi převody (chyba převodu) jednotlivých cívek transformátoru při stejné odbočce by měly být velmi malé nebo žádné. Při změření rozdílu je indikována závada na vinutí nebo přepínači odboček. Současně s měřením převodu je vhodné měřit magnetizační proud. Magnetizační proud i při sníženém napětí nám detekuje stav magnetizačního obvodu. I přesto, že hodnota magnetizačního proudu je velmi silně závislá na napětí a neroste lineárně se změnou napětí, tak nám může detekovat závadu na magnetickém obvodu, případně defekt ve vinutí, který nadměrně zatěžuje magnetický obvod. Všeobecně se uvažuje s chybou měření pod 0,5%. Jeli měřena chyba vyšší, tak je doporučeno nasadit další diagnostiku.

MTO - MĚŘENÍ ODPORU VINUTÍ
Název metody napovídá, že jde o přesné měření činného odporu vinutí transformátoru. Odpor vinutí transformátoru je velmi důležitý ukazatel stavu vinutí. V případě že se hodnota činného odporu vinutí liší od předcházejícího měření anebo měření dodaného výrobcem transformátoru můžeme indikovat závadu na vinutí transformátoru. Nejčastěji se jedná o mezizávitové zkraty. Aby nedošlo k chybě metody respektive měření zapříčiněné uživatelem je nutné měření kompenzovat. Činný odpor vinutí je silně teplotně závislý a proto je nutné jej kompenzovat na konkrétní teplotu. S tím souvisí i vliv měřicího proudu protékajícího měřeným vinutím. Pro měření používáme zásadně stejnosměrného proudu a to v rozmezí 5% - 10% nominálního proudu. V případě překročení tohoto limitu dochází k ohřevu vinutí protékajícím proudem a není možné jej stabilizovat a správně kompenzovat. Do měření je samozřejmě zahrnut přepínač odboček. Měření činného odporu vinutí nám může poukázat na chybu hlavního kontaktu přepínače odboček nebo přerušení vodivé cesty při přepnutí přepínače odboček. Z výše uvedeného vyplívá ještě jedna metoda v problematice měření odporu vinutí. Pokud máme naměřená kompenzovaná data z předešlých měření, je možné metodu měření činného odporu použít pro měření teploty vinutí.

LTC - DIAGNOSTIKA PŘEPÍNAČŮ ODBOČEK
Diagnostika zaměřená na přepínač odboček při zatížení nám umožňuje měřit dynamické jevy při přepínání přepínače odboček. Tato metoda nám umožní rozlišit závadu na hlavním kontaktu nebo pomocných kontaktech. Toto měření se provádí podobně jako měření činného odporu vinutí s tím rozdílem, že je použita výrazně vyšší vzorkovací rychlost a celý děj je zaměřen na dynamickou změnu odporu. Dynamická změna odporu nám může zobrazit problém s kontaktem a odporem tohoto kontaktu, ale díky vysoké vzorkovací rychlosti a kompletnímu záznamu přepínacího kontaktu můžeme sledovat (viz obrázek) pohyb hlavního a pomocných kontaktů. Tato metoda měření přepínače odboček má velmi vysokou vypovídající hodnotu a umožní nám rychlou a přesnou diagnostiku přepínače odboček a jo jak hodnoty odporů kontaktů, tak samotný pohyb kontaktů.

TMVSS

MOM - MĚŘENÍ VELMI MALÝCH OHMICKÝCH ODPORŮ
Měřením velmi malých odporů jsou míněny aplikace, při nichž jsou měřeny hodnoty v řádech µΩ. Jako pří-klad použití je možno uvést měření uzemnění jádra a nádoby. Vzhledem k velmi malým ohmickým hodnotám není možno použít vybavení určené pro měření odporu vinutí. Pro aplikaci jsou vhodné zdroje velkého DC proudu v řádech stovek A, pro měření je použita běžná 4-vodičová metoda.

OTS - TESTOVÁNÍ ELEKTRICKÉ PEVNOSTI OLEJE
Elektrická pevnost oleje se provádí způsoby definovanými v poměrně velkém množství standardů, například ASTM D 1816-04, BS EN 60156-96, SABS EN60156, ASTM D 877A-02, CEI EN 60156-95, VDE0370 part5, ASTM D 877B-02, IRAM 2341, AS1767.2.1,IEC 60156-95, UNE EN 60156, PA SEV EN60156 a velkém množství dalších. Principem je měření průrazného napětí mezi elektrodami s definovaným tvarem i vzdále-ností. Hodnota je stanovena jako průměr z relevantních měření. Jednotlivé parametry testu, jako tvar elek-trod, jejich vzdálenost, rychlost nárůstu napětí, případné míchání a velikost vzorku, počet relevantních vzor-ků a způsob výpočtu, jsou definovány jednotlivými standardy
Metoda je poměrně rozšířena a akceptována, i přes dílčí slabiny, jako je rozptyl hodnot mezi testy, či jevy, jako je zdánlivě mokrý vzorek oleje a současně vysoké průrazné napětí.

KF - MĚŘENÍ OBSAHU VODY V OLEJI
Standardní a poměrně akceptovaná metoda diagnostiky. Nejčastěji se využívá Karl-Fisherovy koulometrické titrace (rovnováha vody s reagentem). Metoda je popsána ve vícero standardech, například IEC 60814, ISO10101-3, 10337, 1237.
Za její přednost je možno považovat její jednoduchost a poměrně nízké investiční nároky na přístrojové vy-bavení. Přesto, že je velmi uváděna mezi „klasickými a standardními metodami", je nutno vzít v potaz někte-rá její omezení. Kromě známé potřeby „co nejteplejšího vzorku" je to i často opomíjená teplotní stabilita transformátoru. Pokud má mít odběr vzorku (a jeho analýza) dostatečnou vypovídající schopnost, měl by být transformátor v rovnovážném stavu týkajícím se relativní vlhkosti mezi olejem a papírovou izolací. Splnění této podmínky je klíčové i pro případný přepočet vlhkosti oleje na množství vody obsažené v papírové izola-ci. Celkově je tuto metodu možno hodnotit jako použitelnou pro tento přepočet, avšak za dodržení omezují-cích kritérií definovaných časovými konstantami rovnovážného stavu.

EXTERNÍ FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ MĚŘENÍ A INTERAKCE MEZI METODAMI
Jak již bylo opakovaně uvedeno, naprostá většina výše uváděných měření a metod je prováděna v terénu a je tedy třeba brát v potaz aktuální podmínky měření. Vlivy je možno pro jednoduchost rozdělit na neovlivni-telné v terénu (rušení způsobené provozem okolních zařízení, teplotou atd.) a ovlivnitelné, tzn. vlivy, které vznikají zejména vzájemnou interakcí metod. Zatímco u „neovlivnitelné" skupiny vlivů je zapotřebí uvažovat o jejich kompenzaci (ať již na úrovni HW, tak pomocí korekčních parametrů), ta u skupiny vlivů („ovlivnitelné") o souboru postupů či opatření, které by se vyhnuly nutnosti použití korekčních faktorů. Každý korekční fak-tor, obzvláště pokud je definován fixně, zavádí do konečného výsledku dodatečnou nejistotu, která ovlivňuje hodnocení prvku nejen z hlediska absolutních hodnot, ale zejména hodnocení vývoje na základě časového srovnání výsledků, tzv.trendů.
V následujících kapitolách budou uvedeny příklady ovlivnění hodnot, společně s návrhy na řešení.

EXTERNÍ VLIVY
Za vlivy vyplývající z měření v terénu můžeme za nejvýznamnější považovat následující vlivy, které můžeme poměrně těžko ovlivnit:
· Vlhkost atmosféry
· Teplota okolí
· Teplota diagnostikovaného objektu
· Elektrická rušení
o DC - obvykle nA, extrémní případy až µA
o AC (síťová frekvence + harmonické) - obvykle desítky až stovky µA, někdy až mA
o Korona - AC µA, DC nA, intenzita dle způsobu zapojení

Vlhkost atmosféry
Obvykle standardy doporučují maximální přípustnou úroveň vlhkosti a pro stejné definice bývají konstruová-ny i měřící přístroje. Z praxe lze za limitní hodnotu pro prováděni měření považovat hranici 60-70% RH, po-kud je nutno provádět měření i za zhoršených podmínek mimo tyto limity, je nutno brát v potaz tuto skuteč-nost a k vyhodnocení přistupovat poměrně obezřetně.

Teplota okolí
Teplota okolí ovlivňuje zejména teplotu malých objektů s nízkou tepelnou setrvačností. Pokud se teplota testovaného objektu v průběhu testu mění, ať již z hlediska svých rozměrů, případně délky testu mění, je potřeba zvážit relevantnost naměřených dat. Tento jev je možno snadno experimentálně ověřit, a to zopako-váním identického měření po skončení měření předchozího. Pokud jsou výsledky v mezích tolerance meto-dy, je možno považovat měření za dostatečně vypovídající. Obvykle se uvádí, že teplota objektu v průběhu testu by se neměla změnit o více než 5% své hodnoty, v praxi 2-3 ⁰C.

Teplota diagnostikovaného objektu
Tento parametr je definován teplotou okolí, počáteční teplotou objektu a jeho tepelnou kapacitou, tedy vlivy, které byly částečně uvedeny v předchozí části. V každém případě bychom se měli vyvarovat změny teploty objektu vlivem použité diagnostické metody. Za příklad je možno vzít použití příliš velkého proudu pro měře-ní odporu vinutí stroje. Měření by nikdy nemělo teplotně ovlivňovat objekt zájmu jako takový.
Dalším neopomenutelným faktem je, že hodnoty obdržené z testu jsou obvykle teplotně závislé, ať již to je R, C, či tg δ. Pokud tedy chceme hodnoty obdržené z měření použít pro porovnání s limitními hodnotami prvku či pro sledování trendů (s přepočtem na nominální teplotu 20 nebo 25 0C), měli bychom být vždy schopni definovat následující:
· Teplotu objektu s přesností 1-2 0C
· Teplotní závislost sledovaného parametru
Zatímco teplotu objektu jsme schopni určit obvykle poměrně spolehlivě, s určením teplotní závislosti sledovaného parametru je to výrazně komplikovanější. Zatímco pro R jsou tyto závislosti poměrně přesně definované a spolehlivě verifikované.
Mnohé standardy definují korekční faktory pro přepočet na nominální teplotu. Praxe však ukazuje, že tyto korekční faktory jsou nejen vysoce individuální pro jednotlivé stroje, ale současně i časově proměnné.
Korekce se obvykle provádí dle standardizovaných křivek, které se však v praxi ukazují jako více než teoretické, neboť charakter odezvy nebývá nejen lineární, ale bývá individuální charakteristikou daného prvku. Standardizované teplotní korekční křivky jsou uvedeny na obrázku 3.

TMVSS

Obrázek 3 - korekční standardizované křivky

Reálné průběhy v praxi
Řešením je pouze provedení vícebodového měření v dostatečně širokém frekvenčním pásmu tak, aby bylo možno korekci provést nikoli pouze pomocí odhadu a „univerzální" křivky, ale na základě skutečných průbě-hů. Příklady vybraných frekvenčních závislostí jsou na obrázku 4. Z hlediska teplotních závislostí se jednotli-vé charakteristiky chovají velmi podobně, jako charakteristiky u metody FDS. Uvedený přístup umožňuje i velmi dobré zpětné modelování na průběhy či hodnoty naměřené v minulosti. Na následujícím obrázku jsou reálné průběhy různých vzorků, které byly testovány za uměle vyvolaných teplot. Obrázek 5 zobrazuje iden-tická měření na vzorcích průchodek.

TMVSS
Obrázek 4 - reálné průběhy pro transformátory

TMVSS
Obrázek 5 - reálné průběhy pro průchodky

Řešení pro praktické měření v terénu
V praxi není možno získávat individuelní charakteristiky jednotlivých prvků. Dalším aspektem, který je nutno zmínit je proměnlivost charakteristik v souladu s postupnou degradací / stárnutím stroje. Proto je zapotřebí tyto korekční charakteristiky zjistit před započetím každého měření. Tento postup je již možný za použití proměnné frekvence v oblasti řádu v okolí síťové frekvence. Toto měření je provedeno jako úvodní, viz obrázek 6.

TMVSS

Obrázek 6 - reálné korekční křivky průchodek

Elektrická rušení
Elektrická rušení jsou jevem, se kterým se v prostředí vysokonapěťových rozvoden setkáváme. Současně se jedná o jev, který není možno vyřešit odstíněním objektu zájmu. Veškerá řešení je tedy nutno přesunout do oblasti vlastního měření a měřícího přístroje.
První zásadou je tedy dostatečné stínění u metod, kde je to potřebné, například SFRA. Tyto postupy jsou definovány ve standardech, případně doporučeních vydávanými odbornými sdruženími, jako je například CIGRE.
Druhým nutným prvkem je vhodná konstrukce vlastního měřicího přístroje. Nutností jsou nejen HW filtry, ale i softwarová opatření založená na dostatečně přesném měření rušivých vlivů. Odolnost vlastního přístroje je tedy klíčová pro provádění dostatečně spolehlivých měření. V krátkosti lze konstatovat, že řešení fungující v laboratoři nemusí nutně fungovat i při měření v terénu.

OVLIVNĚNÍ ZPŮSOBENÉ INTERAKCÍ METOD
Největším nebezpečím ovlivňujícím výsledky je magnetizace jádra. Obvykle je zapříčiněna působením stejnosměrného napětí nebo proudu použitého při jiných druzích diagnostických měření. Měření izolačního odporu je vzhledem k nízkým hodnotám proudu poměrně bezpečné, avšak jako vysoce ovlivňující je možno hodnotit měření odporu vinutí. Působením proudu, byť z hlediska provozu transformátoru zanedbatelných, dochází k magnetizaci jádra, která může ovlivňovat výsledná měření. Následně si autoři dovolí jako ukázku 2 příklady, které mohou vést ke zcela odlišným interpretacím.

SFRA ovlivněná magnetizací jádra
Magnetizace jádra může významně ovlivnit frekvenční odezvu transformátoru. Na obrázku 7 jsou zobrazeny frekvenční odezvy transformátoru, respektive oblasti, kde se projevuje jádro. Jedná se o identický vzorek. Vrchní křivka je frekvenční odezvou po měření odporu vinutí proudem 10 A. Ostatní průběhy zobrazují ode-zvu s částečně (nekompletně či nedostatečně) provedenou demagnetizací, až po finální stav proudem 5mA. Za povšimnutí stojí nejenom rozdíl v absolutních hodnotách na křivce, ale hlavně vzájemný frekvenční posuv lokálních minim a maxim na křivce. Takovéto posunutí je obvykle hodnoceno jako změna v konstrukčním uspořádání stroje, které vyžadují další zkoumání. Tím by mohlo dojít i k případnému zpochybnění metody SFRA jako takové, a to pouze díky opomenutí funkčních principů magnetických obvodů.
Aby došlo k vyloučení tohoto vlivu. Je zapotřebí provést řádnou demagnetizaci stroje nejen po provedených stejnosměrných měřeních, ale pro jistotu vždy, před zahájením jakékoliv diagnostiky ovlivnitelné dřívějším působením stejnosměrného proudu.

TMVSS

C a tg δ měření ovlivněné magnetizací jádra
Zatímco předchozí příklad poukazoval na možnou falešnou identifikaci poruchového stavu, následující pří-klad je zcela opačného charakteru. V tomto případě neprovedená demagnetizace zakryla závadu, respektive hodnota ztrátového činitele pro zapojení CHG (GSTg) byla 0,19 tedy zcela v souladu s očekáváním. Po řádně provedené demagnetizaci poklesla na hodnotu 0,10. Tedy zcela mimo očekávaný limit.
Pokud by tedy magnetizace v tomto případě nebyla provedena, transformátor by byl mylně považován za provozuschopný bez závad, což by mohlo potenciálně vézt k poruše stroje, neboť ztrátový činitel uvedeného zapojení byl snížen na polovinu.

TMVSS

ZÁVĚR
Je zcela nepochybné, že diagnostika má testování přispívá k bezpečnějšímu a spolehlivějšímu používání nejen silových prvků, v tomto případě výkonových transformátorů. Jejich komplexnost vyžaduje i poměrně široké spektrum diagnostických metod, které se mohou vzájemně ovlivňovat a také se vzájemně ovlivňují. Proto je vždy zapotřebí o těchto možných vlivech uvažovat a snažit se jim buď předcházet, nebo je vhodnými postupy eliminovat, jako například demagnetizací na výše uvedených příkladech.
Obecně platí, že nejen metody, ale i přístroje by měly mít konstrukci vhodnou pro měření v terénu, a to jak co se týče odolnosti přístroje jako takového, tak robustnosti metody, která je pro diagnostiku použita. Obsluha by měla být seznámena nejen s vlastní obsluhou přístroje, ale i možným ovlivněním metod dalších.
Tento materiál si nekladl za záměr kompletní výčet možných interferencí, ale pouze na příkladech ukázat, že takováto vzájemná ovlivnění jsou zcela běžná a ve svém důsledku mohou vézt ke zcela mylným diagnostickým závěrům

Ing.Václav STRAKA,
Pavel Zítek
TMV SS s.r.o., Studánková 395, 149 00 Praha 4
Tel.: +420 272 942 720,
Fax.: +420 272 942 722
E-mail: vaclav.straka@tmvss.cz
www.tmvss.cz

Späť

Pridať komentár

* Meno a priezvisko:
* E-mail (nebude zverejnený):
* Správa:
* Vložte kontrolný súčet (antispam):	7 + 9 =
Odoslanie formulára

Priemyselné utierky

Výstavy a akcie
Kalendár výstav