Složité cesty ke spravedlivému rozúčtování
Relativně častá změna právních předpisů pro rozúčtování celkových vytápěcích nákladů domu na jednotlivé byty vypovídá o tom, že ne všechna právní ustanovení jsou zárukou pro spravedlivé rozúčtování. Každý zákon a každá vyhláška mající vztah k tomuto oboru vychází z respektování dvou základních hledisek tj. právního a technického.
Z právního hlediska jde o ochranu základních lidských práv a svobod jednotlivce v kontextu se skupinovými zájmy uceleného a ohraničeného souboru definované skupiny lidí např. uživatelů centrálně vytápěných bytů se společným vstupním měřením tepla. Z technického hlediska jde o určení uceleného kriteria pro určení příslušného podílu bytu (místnosti) na celkových vytápěcích nákladech domu. Rozhodujícím cílem obou hledisek musí být fyzikálně jasná a morálně přijatelná formulace pojmu „ spravedlivé, fyzikálně zdůvodnitelné a uživatelem bytu laicky kontrolovatelné rozúčtování". K tomu je dále uveden a současně předkládán k diskusi soubor právních a technických pojmů, na základě kterých může být rozúčtování prováděno s ohledem na fyzikální zdůvodnitelnost a laickou kontrolovatelnost prostřednictvím vzájemných teplotních vztahů mezi místnostmi bytu a mezi místností a průměrnou teplotou všech místností v domě. Vzhledem k tomu, že mezi SR a ČR jsou srovnatelné podmínky klimatické, ekonomické i právní, je možno z této podobnosti čerpat již ověřené skutečnosti. Dalo se očekávat, že i právní úprava rozúčtování se bude rozvíjet přibližně sejně. Skutečnost je ale poněkud jiná. Porovnáme-li právní úpravu prostřednictvím příslušných vyhlášek, musíme konstatovat, že se názory na rozúčtování vzájemně vzdalují. Je třeba připomenout, že porovnání právní úpravy v ČR s právní úpravou ve SR nemá v žádném případě kritický charakter a nemá jeden systém povyšovat nad druhý. Jde spíš o nalezení nejvhodnější cesty pro spravedlivé rozúčtování s vyloučením úzkých skupinových zájmů způsobených v mnoha případech navozováním extrémních dějů, mezi které patří výrazné nebo úplné uzavírání otopných těles s požadavkem nulové úhrady, nepřiměřené dlouhodobé větrání, odstraňování otopných těles, změna jmenovitého výkonu otopných těles, používání vlastních zdrojů tepla, nerovnoměrné zateplování, atd. V poslední době sílí snahy o přetvoření právní úpravy souvisejících zákonů a vyhlášek údajně v souladu se směrnicemi EU, které ovšem jsou v rozporu s dlouhodobou právní praxí v ČR a SR.
Doplňující soubor pojmů a pravidel pro rozúčtování
Vytápění je činnost k dosažení žádané teploty v místnosti o určité velikosti prostřednictvím dodávaného tepla. Teplo do místnosti je dodáváno otopným tělesem, prostupem tepla z okolních místností (kladné i záporné) a dodatkovými zdroji tepla (el. spotřebiče, pobyt lidí, plynové spotřebiče, sluneční energie atd. ).
Teplo z místnosti je odváděno obvodovým pláštěm a prostupem tepla do okolních místností (kladné i záporné).
Teplota vzduchu v místnosti je kvalitativní parametr, velikost místnosti je kvantitativní parametr.
Výše podílu vytápěné místnosti (bytu) na celkových vytápěcích nákladech je odvislá od:
a. průměrného množství tepla v rámci zúčtovací jednotky potřebného k dosažení žádané teploty vytápěné místnosti (bytu) - průměrná energetická náročnost,
b. skutečného množství tepla v rámci zúčtovací jednotky potřebného k dosažení žádané teploty vytápěné místnosti (bytu) - skutečná energetická náročnost.
Rozúčtování podle bodu a) se povede v případě, že skutečná energetická náročnost vytápěné místnosti není zahrnuta do nájmu nebo ceny bytu.
Rozúčtování podle bodu b) se provede v případě, že skutečná energetická náročnost vytápěné místnosti je zahrnuta do nájmu nebo ceny bytu.
K určení podílu vytápěné místnosti (bytu) na celkových vytápěcích nákladech domu slouží poměrové měření sestávající z indikátoru a systému přepočtu jeho náměru na podíl úhrady. Jednotlivý samostatný náměr indikátoru nemůže být ukazatelem dodávky tepla ani ukazatelem ekonomického využívání tepla. To platí jak pro průběžné sledování, tak pro konečnou načtenou hodnotu.
K poměrovému měření jsou používány indikátory založené na různých fyzikálních principech a různé algoritmy přepočtu indikované hodnoty, které spolu s minimálně jedním dalším údajem poskytují podklad pro rozúčtování. Porovnáním všech údajů indikátorů v zúčtovací jednotce se získá podíl jednotlivé místnosti na celkových vytápěcích nákladech zúčtovací jednotky (domu).
Každé rozúčtování viz bod 3) je prováděno podle dosahované průměrné teploty vytápěné místnosti (bytu) jak pro rozúčtování podle odst. a) i podle odst. b). Zvýšení resp. snížení úhrady podle vztahu skutečné průměrné teploty místnosti (bytu) k průměrné teplotě všech měřených místností (bytů) v rámci zúčtovací jednotky je dáno fyzikálně i morálně zdůvodnitelným navýšením resp. snížením tepelných ztrát vytápěné místnosti (bytu) na každý stupeň teplotního rozdílu mezi teplotou místnosti (bytu) a venkovní teplotou podle vztahu
kde
X - procentní navýšení resp. snížení úhrady na 1K teplotního rozdílu ti - te .
ti - průměrná teplota vytápěné místnosti
te - průměrná venkovní teplota v otopném období
tistř. - střední teplota všech vytápěných místností (bytů) v rámci zúčtovací jednotky
V podmínkách ČR a SR lze za průměrnou hodnotu navýšení resp. snížení tepelných ztrát považovat cca 6 % K -1. Morálně nezdůvodnitelným navýšením úhrady by bylo bezplatné předávání tepla sousednímu bytu, resp. bezplatné získávání tepla ze sousedního bytu.
Celkové náklady na vytápění domu se rozdělí na dvě části
a) základní složku
b) spotřební složku
ad a) základní složka představuje náklady na vytápění společných částí domu. Jednotlivým uživatelem bytu jsou ovlivnitelné jen prostřednictvím jeho podílu na společných částech domu. Zpravidla se rozúčtovávají podle velikosti bytu.
ad b) spotřební složka představuje náklady na vytápění bytu. Podíl spotřební složky bytu na spotřební složce vytápění domu se určuje prostřednictvím poměrového měření.
Podíl základní a spotřební složky určuje vlastník nebo správce domu před účetním obdobím na základě doporučení odborné rozúčtovatelské firmy. Je stejný pro všechny uživatele bytů (s výjimkou odpojených bytů) v zúčtovací jednotce a nesmí se během zúčtovacího období ani po něm měnit. Veliklost podílu základní a spotřební složky závisí na podílu tepelných ztrát společných vytápěných ploch (objemů) a vytápěných ploch (objemů) bytů.
Rozúčtovatelská firma VIPA doporučuje základní a spotřební složky v rozsahu:
Základní složka 20 - 30 % celkových vytápěcích nákladů
Spotřební složka 80 - 70 % celkových vytápěcích nákladů
Poznámka: Podíl základní a spotřební složky nesmí záviset na fyzikálně nepřijatelných náměrů indikátorů. Pokud se navyšováním základní složky úhrady eliminují chyby systému poměrového měření vede, to k celkové psychologické devastaci poměrového měření. Základní složka ve výši 60 - 80 % celkových vytápěcích nákladů domu, t. zn. 60 - 80 % paušální platby bez ohledu na ekonomické chování uživatele bytu způsobuje postupný návrat spotřeby tepla k hodnotám před instalací poměrového měření.
Reálná, fyzikálně zdůvodnitelná hodnota náměru indikátorů se musí odvíjet od laicky kontrolovatelných reálně dosahovaných teplot v jednotlivých místnostech (bytech). V praxi jednoduše ověřitelný rozsah minimálních a maximálních teplot je 14 - 26 °C. Podíl tepelných ztrát těchto dvou teplotně krajních místností je při průměrné venkovní teplotě 5 °C
S ohledem na zavedenou základní složku úhrady je tomu odpovídající podíl maximálního a minimálního náměru v tab. 1
Tab.1 Podíl maximálních a minimálních náměrů indikátorů v závislosti na základní a spotřební složce úhrady
xmax / xmin - podíl maximálního a minimálního náměru indikátorů
Úhrada za místnost odpojenou od ústředního vytápění se podílí na vytápění domu částkou odpovídající vnitřnímu prostupu tepla a tepelným rozvodům s ohledem na počet stěn k sousedním vytápěným místnostem. Výše částky je násobkem plochy místnosti a průměrné úhrady domu vztažené na 1m2 plochy snížené koeficientem podle tab.2.
Tab. 2. Koeficienty pro snížení průměrné úhrady odpojené místnosti
Koeficient se múže snížit nebo zvýšit o 20 % s ohledem na kvalitu tepelného
odporu stěn ohraničujících místnost; při vyšším tepelném odporu vnější stěny
např. dodatečným zateplením se koeficient zvýší, zvýšením tepelného odporu vnitřních stěn se koeficient sníží a naopak.
Při odmítnutí poměrového měření omezeným počtem uživatelů bytů je podíl úhrady za vytápění neměřených a měřených bytů 1,5 násobkem v celém rozsahu počtu neměřených a měřených bytů. Vzorec pro výpočet uvedený ve vyhl. 630/2005 Z. z. je chybný.
Nestandardní jednání uživatele bytu ( úplné uzavírání otopných těles, trvalé nebo dlouhodobé pootevření oken, atd.) nesmí jít na úkor ostatním uživatelům bytů.
Reálný rozdíl v podílu úhrady mezi jednotlivými byty vychází z respektování základních zákonů termomechaniky a hydromechaniky, které spolu s právní úpravou vzájemných mezilidských vztahů ohraničují rozúčtování do intervalu maximální a minimální úhrady vztažené na jednotkovou plochu bytu. Absence omezujícího intervalu možné úhrady může vést k preferování skupinových zájmů vylučujících právní ochranu jednotlivého uživatele bytu. S ohledem na ověřitelné teplotní údaje je navrhován rozsah úhrady ± 40 % ve vztahu k průměrné úhradě domu. Ve výjimečném případě (trvalé nebo dlouhodobé větrání) může být horní hranice intervalu pro jednotlivý byt nedostatečná. S náležitým průkazným zdůvodněním může být zvýšena z maximální hodnoty 140 % na 200%. V žádném případě nesmí být hodnota 200 % zneužívána jako důsledek fyzikálně nezdůvodnitelných rozdílů v odečtech indikátorů a může se týkat jen omezeného počtu několika bytů.
Závěr
K uvedeným doporučením očekáváme připomínky, případně výhrady. Jednotlivé body jsou výsledkem dlouholetého výzkumu na Technické universitě v Liberci a ověřeného na stovkách tisíc realizací. Vzhledem k rozsáhlosti jednotlivých témat jsou uváděny pouze stručné výsledky s pokud možno obecnou platností. Jednotlivé specifické případy se mohou od navrhovaných řešení výrazněji lišit.
Jde zejména o určení podílu základní a spotřební složky, kde se v poslední době objevily výsledky chybných předpokladů a chybných měření. Zdůvodněná kritická stanoviska mohou přispět k dalšímu upřesnění a zdokonalení systému poměrového měření, které je ekonomicky nejefektivnějším opatřením ke snížení spotřeby tepla.
Text: Doc. Ing. Josef Patočka, CSc. - Odborná skupina pro rozúčtování
Na Výběžku 291
460 15 Liberec 15
Česká republika
petr@vipa.cz
Pridať komentár
Aktuálne vydanie
Partnerské periodiká
Copyright © 2008 TechPark, o.z. | Všetky práva vyhradené | Realizácia: Webmax