Zmenšení energetické náročnosti

Pasivní domy jsou budovy zajišťující příjemné vnitřní prostředí v létě i v zimě bez použití klasického otopného systému. Oproti stávajícím budovám, které jsou spíše tepelnými zářiči, spotřebují o 85 - 90 % méně energie. V porovnání s novostavbami splňující současné normy a předpisy činí tato úspora až tři čtvrtiny.

Koncepce pasivního domu stojí na prvcích, které mají za úlohu snížit závislost objektu na dodávkách energie. Zmenšení energetické náročnosti by nebylo možné bez mimořádně kvalitního zateplení, které současně v době vzrůstajících nároků na kvalitu bydlení přináší výtečnou tepelnou pohodu prostředí. Větrací systém se zpětným ziskem tepla neustále zajišťuje čistý čerstvý vzduch v celém domě, aniž by vznikl průvan a velké tepelné ztráty. Díky vzduchotěsné obálce budovy, vyloučení tepelných mostů a neustálému větrání pak zůstávají konstrukce suché a bezporuchové.
Z porovnáním potřeby energie na vytápění jsou patrné rozdíly mezi nízkoenergetickou a pasivní výstavbou a stávajícími domy. Prvním krokem směrem k pasivním domům jsou domy nízkoenergetické. Hraniční hodnota měrné spotřeby tepla na vytápění pro dosažení tohoto standardu je 50 kWh/m2a (kilowathodin na m2 užitkové plochy za rok). U nízkoenergetických domů je stále ještě nutný klasický vytápěcí systém, který ve spolupráci s větracím zařízením zajišťuje optimální vnitřní prostředí. Nutností obou systémů současně se však navyšuje cena domu. Pasivní domy jsou budovy s měrnou spotřebou menší než 15 kWh/m2a. Velký nárok je kladen na neprůvzdušnost budovy a rovněž celkové množství primární energie spojené s provozem budovy nesmí překročit 120 kWh/m2a. U primární energie se započítávají ztráty v rozvodné síti a energie která musela být k její výrobě spotřebována. Je-li zdrojem energie elektřina násobí se spotřeba oproti obnovitelným zdrojům až čtyřikrát.

Základní principy
Při návrhu a realizaci pasivního domu je důležitá optimalizace základních prvků: kompaktní tvar budovy: co nejnižší poměr ochlazovaných konstrukcí k objemu budovy A/V ( ideální tvar je koule, ovšem z hlediska využití v praxi pak krychle nebo kvádr).

· Orientace vzhledem ke světovým stranám: pokud možno jižní orientace budovy nezastíněná okolní zástavbou ( zvýšení pasivních zisků).

· Omezení složitých tvarů v konstrukci budov při realizaci mohou vytvářet komplikované detaily a geometrické tepelné mosty.

· Obvodové stěny.

· Výplně otvorů ( okna ).

· Návrh řízeného větrání.

Vhodným navržením těchto prvků lze dosáhnout stavu, kdy konvenční vytápěcí systém není nutný. Tyto základní principy mohou v důsledku ovlivnit i cenu pasivního domu.

Výplně otvorů
Významnou částí pasivních domů jsou výplně otvorů (okna a dveře). Jejich velikost, rozmístění, vlastnosti i napojení na neprůhlednou konstrukci mají zásadní vliv na celý dům, na jeho estetické, funkční i energetické vlastnosti. Pro dosažení hodnoty "Uf "(součinitel prostupu tepla osazeného okna) menší jako 0,85 W/(m2K) musí být splněny tyto podmínky:

· Součinitel prochodu tepla zasklení (Ug) je menší jako 0,6 W/(m2K). Použité jsou kvalitné izolační trojskla vyplněné interním plynem.

· Omezené tepelné mosty v místě osazení skla do rámu a okna do stěny - řeší se umístěním okna do vrstvy izolace.

Okna v pasivním dome slouží nejen jako izolace ale také jako sluneční kolektor. Proto je vhodná orientace prosklených ploch na jih. Kvalita zasklení je v pasivním dome důležitější než množství prosklené plochy.

Neprůvzdušnost
Je zapotřebí dosáhnout vysokou neprůvzdušnost, jinak může unikat teplo, a současně může vzniknout nebezpečí že vnitřní vlhkost bude kondenzovat na konstrukcích a může značně ovlivnit jejich životnost.Proto již ve fázi projektování je nezbytné navrhnout spojitou vzduchotěsnou obálku kolem celého objektu bez zbytečného přerušení. U masivních staveb je zajištěna vzduchotěsnost stěn vrstvou omítky bez prasklin,důležité je zkontrolovat utěsnění oken. U dřevostaveb plní funkci vzduchotěsnící vrstvy např. konstrukční desky z lisovaných štěpek, které jsou spojeny trvale plastickým tmelem a jsou přelepeny speciálními páskami. Tyto desky současně plní funkci parobrzdy.
Ke kontrole správnosti utěsnění slouží speciální měřící zařízení provádějící tzv. test neprůvzdušnosti. Výsledkem je množství vyměněného vzduchu za hodinu. Tato hodnota by měla u být menší než 0,6 m3/h.

Větrání
Pasivní dům se neobejde bez kvalitního větrání. Je pro něj nevhodné kvůli tepelným ztrátám větrání v zimním období a k distribuci vzduchu se používá nucené větrání s instalovanou jednotkou pro zpětné získávání tepla z odpadního vzduchu (rekuperací). Výhody systému:

· Množství vzduchu je relativně přesně dávkováno, prakticky není nutné větrat okny a nevzniká průvan.

· Vzduch v interiéru je neustále čištěn průchodem přes filtry vzduchotechnické jednotky. Je tím zajištěna nezávadnost přiváděného vzduchu.

· Vzduch z míst s produkcí škodlivin ( WC, koupelna, digestoř) po průchodu výměníkem tepla budovu ihned opouští.

· Vysoký účinek rekuperačního výměníku tepla: minimálně 75 %.

· Minimální teplotní rozdíly v místnostech, vzduch rovnoměrně prochází celým prostorem. V jednom místě je vzduch nasáván a v jiném vyfukován.

· Malá rychlost prodění vzduchu, řádově centimetry za vteřinu, což je hluboko pod hranicí vnímání.

Text: Ing. Petr Chalupný

Späť

Aktuálne vydanie

Partnerské periodiká

TriboTechnika


www.tribotechnika.sk

SolarTechnika


www.solartechnika.sk