Technické a právní problémy poměrového měření

Poměrové měření tepla a následné rozúčtování podílu celkových vytápěcích nákladů domu na jednotlivé místnosti (byty) stále iniciuje řadu otázek jak technického, tak právního charakteru. Podstatou obojího je spravedlivé, fyzikálně zdůvodnitelné a laicky kontrolovatelné rozúčtování. Od samotného počátku existence této činnosti před více jak 80. lety má na jedné straně řadu kritiků, na druhé straně řadu příznivců.

Cílem článku není výčet předností a nedostatků v obecné podobě, ale stručný popis konkrétních vyřešených i nevyřešených problémů, ke kterým by odborné rozúčtovatelské firmy měly zaujmout stanovisko. Přes všechny nedostatky si poměrové měření zaslouží dále rozvíjet, fyzikálně analyzovat a právně podpořit, neboť je relativně nejlevnějším motivačním prvkem konečných spotřebitelů k ekonomickému využívání tepelné energie. Poměrové měření a rozdělování vytápěcích nákladů působí nejen na chování lidí při užívání tepelné energie, ale působí i na mezilidské vztahy. Přes různé více či méně opodstatněné výhrady zastánců legální metrologie je pozitivním dopadem poměrového měření snížení spotřeby tepla o 15 - 30 % i více, bez citelného omezování žádané tepelné pohody.

Poměrové měření a zateplení nebo zateplení a poměrové měření?
Vlastníci domů, bytová družstva, sdružení vlastníků bytů stojí často před rozhodnutím čím v racionalizaci úspor tepla začít, čím pokračovat a čím skončit. Bez ohledu na pořadí závažnosti a vhodnosti racionalizačních opatření v konkrétní budově lze uvažovat o celé řadě racionalizačních opatření.
Další racionalizační opatření je možno provádět podle jejich vhodnosti. Pomineme-li již nainstalované termostatické ventily můžeme opatřit dům plastovými okny, dodatečnou tepelnou izolací, zateplením lodžií, přeregulováním dodávky tepla v důsledku zateplení a na konec, když už je vše jak má být si pořídíme poměrové měření. Pokud budeme čekat, až si racionalizačním opatřením uspoříme peníze na další racionalizační opatření, tak si poměrové měření pořídíme asi za 30 ÷ 40 let. Pokud právě popsanou „ekonomickou cestu" nahradíme obrácením postupu, dojdeme k cíli daleko dříve, případně cíle bude dosaženo s vypuštěním některých opatření. Znamená to, že prvním racionalizačním opatřením bude zavedení důvěryhodného, fyzikálně zdůvodnitelného a laicky kontrolovatelného poměrového měření. Tím každého uživatele bytu učiníme zodpovědným za vlastní ekonomické využívání tepla. Fyzikální zákony jsou v případě klasické dvoutrubkové vytápěcí soustavy velice příznivé, neboť tlaková ztráta roste, ale i klesá se čtvercem rychlosti. Pokud přesto připustíme, že neregulovaný systém bude některé místnosti přetápět, jiné nedotápět, bude to trvat nejdéle jeden den. Uživatelé „přetápěných" bytů neotevřou natrvalo větrací okénko, ale přivřou klasický nebo termoregulační ventil a na všechny se dostane žádané, ale spravedlivé rozdělení a zaplacení množství tepla. Samozřejmou podmínkou je dostatečně vysoká teplota otopné vody a funkční ventil nebo kohout na každém otopném tělese.

Každé racionalizační opatření vedoucí k úspoře tepla vyžaduje vynaložit určité náklady. Doba návratnosti těchto investic se může případ od případu výrazně lišit. Vyhláškou nařízené investice do termoventilů a povinné regulace u nových a rekonstruovaných domů má návratnost roky až desítky let, zato vyhláškou opomíjená investice do poměrového měření má návratnost dva měsíce až jeden rok.

Pokusme se popsat a domyslet racionalizační opatření, na jehož začátku je instalace poměrového měření, které adresně motivuje každého uživatele bytu k ekonomickému hospodaření s teplem. Až po instalaci poměrového měření, nebo současně s ním proveďme další racionalizační opatření. Zcela jistě se nebudou vyskytovat stížnosti ve smyslu:

- pořídili jsme si termoregulační ventily a nic jsme neušetřili,

- pořídili jsme si plastová okna a nic jsme neušetřili,

- zateplili jsme dům a nic jsme neušetřili.

Společným problémem je skutečnost, že uživatel bytu bez konkrétní motivace poměrovým indikátorem má poněkud víc a déle pootevřené okno. Po instalaci poměrového měření dojdeme k závěru, že k povinné regulaci podle příslušného zákona, musí dojít jen z důvodu, že je povinná a vlastník domu se ve smyslu dalších opatření a zákonů vystavuje nebezpečí placení výrazné pokuty. Samozřejmě se jedná o bytovou oblast, nikoliv o veřejné budovy. Zásadní rozdíl je v tom, že u bytů je jedním z kritérií tepelné pohody i vědomí, že na každý teplotní stupeň musí uživatel bytu vynaložit a zaplatit 6 % tepla navíc. Na každý snížený teplotní stupeň 6 % tepla ušetří.

Technické problémy poměrového měření
Název „poměrové měření" je používán pro systém rozúčtování celkových vytápěcích nákladů centrálně vytápěného domu na jednotlivé byty, nebo lépe pro usnadnění kontroly, na jednotlivé místnosti. Do systému patří indikátor, registrující teplotu na určitém místě otopného tělesa nebo mimo otopné těleso a způsob přepočtu údaje indikátoru na spotřební hodnotu místnosti. Součet spotřebních hodnot místností je spotřební hodnota domu. Poměr mezi těmito údaji je poměrem mezi úhradou za místnost a celkovou úhradou za dům. Údaj indikátoru-náměr vyjadřuje intenzitu využívání instalovaného otopného tělesa, ale jen s výhradou, že nulový náměr indikátor nepředstavuje nulovou dodávku tepla do místnosti se zcela uzavřeným otopným tělesem. Důvodem jsou vnitřní prostupy tepla mezi místnostmi (byty), kterým nelze zabránit, lze je pouze respektovat. Tím se jednotlivé typy indikátorů výrazně liší. Indikátory VIPA jsou této problematice výrazně podřízené, čímž odpadá následná povinnost přepočtu náměrů pomocí neprůkazných koeficientů charakterizujících jmenovité výkony otopných těles a polohu místností v domě s ohledem na energetické ztráty příslušným podílem plochy obvodového pláště. Přepočty náměrů pomocí koeficientů se provádí mimo dosah uživatel bytu, čímž se ztrácí jakákoliv kontrolovatelnost. Existující nízké až nulové náměry indikátorů si vynutili rozdělení celkové částky za vytápění domu na základní složku a spotřební složku. Základní složka se rozpočítává podle podlahové plochy bytů, spotřební složka se rozpočítává podle náměrů indíkátorů. Rozdíly v názorech na procentuelní podíl základní a spotřební složky závisí jak na vlastním technickém provedení indikátorů, tak na dalších skutečnostech, které patří do právní úpravy rozúčtování. Vlastní indikátor a možný rozsah jeho náměrů pak tvoří podklad pro právní úpravu rozúčtování. Technické provedení indikátorů není předepsáno žádnou normou ani vyhláškou, liší se od sebe fyzikální podstatou a počtem čidel, místem instalace čidel a způsobem přenosu dat. Pokud technická norma existuje, je určena pouze pro daný typ indikátoru, bez dopadu na indikátory ostatní.

Právní problematika poměrového měření
Na rozdíl od technického řešení jednotlivých typů indikátorů je právní problematika zaměřena na srovnatelné výsledky rozúčtování, bez ohledu na to, jakým typem indikátoru je prováděno. V jednotlivých zemích vychází ze vztahu k historické právní úpravě. Směrnice EU upřednostňují tvorbu právních předpisů podle zvyklostí konkrétních zemí. Kvalita právní úpravy pak závisí na schopnosti vytvořit právní předpisy, které mají garantovat spravedlivé rozúčtování podle jednoznačně definovaných podmínek. K rozúčtování existuje vyhl. č. 630/2005, novelizovaná vyhláškou č. 358/2009. Před vydáním vyhlášky poskytl Úrad pre reguláciu sieťových odvetví její návrh k vyjádření zainteresovaných organizací. Přesto, že některé připomínky byly akceptovány, zůstala ve vyhlášce základní chyba v rozporu mezi slovním zněním a matematickým zpracováním. Tato připomínka nebyla Úradem chápána jako upozornění na nepřijatelný rozpor, ale jako téma k diskusi, které lze bez zdůvodnění neakceptovat. Pro ilustraci je uveden výpočet podle slovního znění a výpočet podle uvedeného vzorce (viz par. 7 odst. 4 a 6).

Existují dva možné výsledky:

1) Spotřební složka neměřeného bytu je součin 1,5 násobku průměru spotřební složky ostatních bytů. Z toho vyplývá podíl mezi neměřeným a měřeným bytem 1,5 a je v celém rozsahu měřených a neměřených bytů stejný

2) Spotřební složka neměřeného bytu je počítána podle vzorců, což vede ke změně podílu neměřeného a měřeného bytu podle počtu neměřených a měřenách bytů

Tab. 1: Spotřební složky úhrady podle textu vyhlášky č. 630/2005

Tab. 2: Spotřební složka úhrady podle vzorců z vyhlášky 630/2005

Dalším nedostatkem vyhlášky, který lze považovat za zásadní, je neuvedení jakéhokoliv omezení možných úhrad u koncových spotřebitelů. Je všeobecně známo a potvrzeno, že náměry indikátorů aplikovaných podle norem EN 834 jsou v rozsahu 0 ÷ několik tisíc dílků. Rozúčtování pak je zcela v rukou rozúčtovatelů, kteří mohou jakkoliv nesmyslný rozpočet nekontrolovatelně ovlivňovat a odvolávat se na vyhlášku. Uživatel bytu tak nemá tak žádnou právní ochranu.
Uvádění koeficientů zohledňujících polohu místnosti bez jakéhokoliv fyzikálního zdůvodnění je pouze návodem jak nerespektovat fyzikální souvislosti. Není rovněž uvedeno jak koeficienty používat v případě nulových náměrů, neboť jakýkoliv koeficient násobený nulou je vždy nula. Stejně tak koeficienty korespondující s výkonem otopných těles jsou jen obtížně použitelné, protože u otopného tělesa, které je zcela uzavřené, je lhostejné, zda je velké nebo malé.
Zdánlivě pozitivně lze chápat ustanovení o možnosti vlastní úpravy rozúčtování, zejména těch ustanovení vyhlášky, které se výrazněji liší od dosud prováděné praxe. Tento benevolentní přístup však může být za určitých podmínek zneužit na úkor spravedlivého rozúčtování těmi, kteří rozhodují zejména o volbě rozúčtovací firmy.
Na rozdíl od technických problémů indikátorů, které lze považovat za relativně dobře vyřešené, je právní úprava poměrového měření zatížena množstvím chybně řešených problémů.

VIPA CZ s.r.o.
Kadlická 20
460 15 Liberec
tel./fax: 482 750 457-8
e-mail: vipa@vipa.cz
web: www.vipa.cz


Späť

Aktuálne vydanie

Partnerské periodiká

TriboTechnika


www.tribotechnika.sk

SolarTechnika


www.solartechnika.sk